Začínáme s teraristikou

 

Zadní a postranní stěny terária nejen dobře vypadají, pokud jsou opatřeny korkem, ale ještě poslouží ke šplhání např. chovaným ještěrům. V korku nebo v korkové kůře se také dobře daří mechům a epifytům. Do otvorů v korku se ovšem může ukrýt i živá potrava, kterou chovaným zvířatům předkládáme, např. cvrčci, červi ap. Korek se také nehodí do pouštních terárií.

 

 

Živočichové žijící uvnitř by měli mít možnost se ukrýt. Dnes dají koupit i umělé kameny a větve. A protože vzduch uvnitř terária bývá často vlhký, který příliš skutečnému dřevu nepřeje, je to další důvod pro napodobeniny. Při zařizování terária máme vždy na paměti, že všechna místa v teráriu musí být dobře dostupná a snadno kontrolovatelná.

 

Umístění terária

 

Výběr toho nejsprávnějšího místa pro terárium se musí řídit nejen vhodností podmínek pro jeho příští obyvatele, ale také snadností obsluhy. Nejen místo, odkud budeme moci terárium pohodlně čistit, ale i přívod elektrické energie patří k základním požadavkům, nechceme-li v budoucnu zakopávat o prodlužovačky. Živočichům totiž musíme zajistit teplo, světlo a přiměřenou vlhkost.

 

 

Téměř žádní živočichové vhodní do terárií se nespokojí s teplotou středoevropského bytu, takže jim musíme poskytnou komfort přitápění. K tomu slouží žárovky nebo reflektory. Je dobré se předem informovat, který zdroj a kam jej umístit právě pro zvíře, které budeme chovat, abychom zabránili jeho případnému popálení.

 

 

Máme-li vyřešené osvětlení terária, musíme je doplnit samostatným vyhříváním. Pro skleněná terária jsou nejvhodnější topné desky. Jsou jen o málo silnější než list papíru a jejich výkon závisí na velikosti formátu. Mezi podložku, na které je terárium postaveno, se vloží polystyren, a mezi něj a dno terária se zasune topná deska. Polystyren zabrání šíření tepla do podložky a deska bude rovnoměrně vytápět dno terária.

 

U topných kabelů od mnoha výrobců a v mnoha provedeních zase platí, že výkon je tím vyšší, čím delší kabel. Kabely se musejí položit mezi několik latěk nebo špalíčků, aby se přímo nedotýkaly ani dna terária, ani podložky. Také se nesmějí vzájemně křížit. Desky i kabely lze umístit i dovnitř terária, ale aktivnější zvířata je mohou objevit, poškodit a popálit se. Do terárií lze také postavit topné kameny. Dno by nemělo být vyhřívané po celé ploše. Pro plazy a obojživelníky stačí zhruba polovina plochy dna, aby měli kam se uchýlit, když budou potřebovat regulovat tělesnou teplotu. Pro jistotu si také opatříme speciální termostat, který bude kontrolovat a udržovat teplotu v přípustných mezích.

 

 

Nejen světlo a teplo stačí pro udržení optimálního životního prostředí v teráriu. Každý živočich má své typické nároky také na vzdušnou vlhkost. Například v teráriích pro pouštní zvířata se vlivem vysokých teplot voda rychle odpařuje a zvyšuje nežádoucí vlhkost vzduchu (proto dávají tito terarické nádobky s vodou svým svěřencům až večer, kdy se vypínají světelné lampy i zdroje tepla). To živočichové z tropického pralesa potřebují k životu velmi vysokou vzdušnou vlhkost, kterou by ani odpařování z nádobky dostatečně nepokrylo. Proto je třeba ji zajistit umělým zvlhčováním: automatickými rozprašovači nebo elektrickými zvlhčovači. Méně komfortní pro teraristu je mechanické rozprašování vlhkosti, které se spíše doporučuje jen jako doplňkové k automatickým způsobům.

 

 

Nesprávnou výživou způsobují začínající, nepoučení nebo nepoučitelní teraristé ročně desítky a stovky úhynů svých svěřenců. Problémem může být strava nesprávná, zkažená, příliš jednostranná, překrmování nebo naopak nedostatek potravy, a také včas nedoplňovaná pitná voda. Nedostatkem vody trpí často zvířata, která nepijí z nádobky, ale sbírají ji jazykem z rostlin.

 

 

Voda v teráriu musí být denně čerstvá. Hodně zvířat se do vody vyměšuje, proto je to životně důležitá podmínka. Pokud vodu nebudeme vyměňovat, na dně pítek se brzy objeví vápenaté usazeniny, které jsou živnou půdou pro množství různých bakterií. Čas od času pítko desinfikujeme prostředkem proti usazování vápence – před použitím jej zředíme a nakonec ještě pítko opakovaně propláchneme, aby se do organismu živočichů nedostalo ani mizivé množství desinfekce.

 

 

Dospělé obojživelníky ani plazy nekrmíme denně, mnoha druhům postačí potrava podaná třikrát týdně, některé hady krmíme jednou týdně, krajty a hroznýše dokonce po dvou až třech týdnech. Už při nákupu zvířat se informujte, kolik potravy a jak často potřebují. Mláďata většiny plazů i obojživelníků musejí dostávat svůj příděl každý den. Mladé želvičky dokonce potřebují denně potravu odpovídající deseti až dvaceti procentům jejich váhy. Převážná většina terarijních zvířat vyžaduje potravu živou. U žab a většiny ještěrů je to hmyz. Dá se koupit v prodejně s teraristickými potřebami, ale většina teraristů si živou potravu chová sama. Nevystačíte s jedním druhem, to by byla strava příliš jednotvárná a brzy by se to objevilo na kondici a zdraví zvířat. Dokonce ani pestrý výběr různých cvrčků, sarančat, much a mušek nebo smýkavého hmyzu (tj. takového, který lze nachytat na louce do síťky), který budete živočichům ve svém teráriu předkládat, nebude obsahovat dostatečné množství vitamínů a minerálů. Proto doma chovaný hmyz před podáváním zvířatům důkladně přikrmíme ovocem, a těsně před zkrmením jej ještě obalíme ve speciálním prášku, který obsahuje jak vitamíny, tak minerály. Hmyz, který terarijní zvířata hned nesežerou, se musí z terária zase odstranit, aby nám vzácné chovance neporanil nebo (jako např. cvrčci nebo sarančata) nezlikvidoval část terária a jeho vybavení. Myši a potkany nabízíme plazům živé, ale někteří nepohrdnou ani mrtvými jedinci. Kupují se myši mražené, které necháme rozmrznout na teplém místě a nebo v teplé, ne však vařicí vodě. Raději nezkoušejte rozmrazit potkana v mikrovlnné troubě, aby vám hlodavec neexplodoval! Živé nesežrané hlodavce zase odchytíme, aby se v nestřežené chvilce, kdy bude had odpočívat, nevyměnily role a oběť se nezměnila v útočníka. Jiní plazi, zvláště ještěři a vodní želvy, milují maso. Zásadně používejte libové kousky. Pozor na často doporučované hovězí srdce, protože to obsahuje příliš fosforu, naopak málo vápníku a téměř žádnou vlákninu. Také játra nejsou právě vhodná. Proto jsou lepší volbou kočičí nebo psí konzervy nebo granule se sníženým obsahem tuku máčené ve vodě. Ty ovšem nesmějí být přibarvované. Potrava z konzerv už obsahuje dostatek vitamínů a tak není nutné přidávat další vitamínové přípravky. Pro užovky je velkou pochoutkou ryba zvaná koruška. Kupuje se mražená, podává rozmrazená a posypaná vitamínovým preparátem. Raději vynechejte rybí filé z údajné tresky, protože obsahuje látku odbourávající vitamín B1; vhodnější je filé ze sladkovodní tilapie. Poslední skupinou potravy do terárií je zelenina a ovoce. Rostlinnou potravou se živí želvy nebo ještěři. Nabízíme jim směsi najemno nasekaných různých druhů, protože každá zelenina obsahuje jen některé pro život nutné složky. Rostlinná potrava musí mít hodně vlákniny, vhodný je např. štěrbák, nevhodný meloun nebo okurka. Důležité je zachovávat vyvážený poměr fosforu a vápníku. Seznamte se proto včas s příslušnými hodnotami nejčastěji předkládaných druhů zelenin. Také bílkoviny jsou zásadní složkou u těch živočichů, kteří se živí pouze rostlinnou stravou. Proto do salátů přidávejte listy pampelišky a klíčky rostlin. Pozor na hrášek a fazole – obsahují jedovatý tanin. Mrkev, brokolice, špenát nebo petržel jsou zase plné kyselin, které vážou vápník, a ten pak zvířata nemohou v těle využít. Kromě zmíněných listů pampelišky je výborný pastinák, kadeřavá kapusta a čínské zelí, proto by tato kombinace měla tvořit každodenní základ rostlinné stravy všech terarijních zvířat. Kromě toho některým ještěrům, kteří se jinak živí výhradně hmyzem, chutnají i různé sladké plody, kousek ovoce si rády dopřejí i felzumy a suchozemské želvy preferují traviny. Zeleninu si někdo pěstuje doma, případně se dá koupit. Na pampelišky, podběl, jetel, jitrocel, kokošku pastuší tobolku nebo fialky chodíme na louku a do zahrady.

 

 

Mnoho plazů a obojživelníků z mírných pásem (odkud pochází většina u nás chovaných terarijních zvířat) by mělo dostat příležitost zimovat. Je proto v rámci správné péče více než vhodné poskytnout jim toto období klidu. Odměnou teraristovi pak bude zvíře, které bude po probuzení vitálnější a také pravděpodobně plné chuti k páření. Nenechá-li zvíře zimovat, bude se moci svým svěřencem kochat i během zimy, ale je pravděpodobné, že i zvířata, která přežijí bez těchto období klidu, se dožijí nižšího věku a nerozmnoží se. V období zimování se totiž zvířata téměř nepohybují a nepřijímají potravu.

 

 

Na zimování musíme zvířata postupně přivykat. Necháme několik dní – až dva týdny – zvířata hladovět, což je nutné proto, aby měla před zimováním střeva čistá a prázdná. Během nízkých teplot není jejich trávení optimální. Nezkušeným teraristům se stává, že ve snaze "dopřát" živočichům to nejlepší jim podstrojují do poslední chvíle jen to nejlepší, ale pak se zbytky potravy ve střevech zkazí a zvíře se otráví. Potom ještě dopřejeme zvířatům lázeň v teplé vodě. Ta je nutná proto, aby zvířata ze střev vyloučila i poslední zbytky.

Pak necháme po určitou dobu pomalu klesat teplotu uvnitř terária a snižujeme také počet hodin, po které je terárium osvětlené, aby se mohla zvířata v klidu aklimatizovat. Po několika týdnech pak nastává definitivní období zimního klidu. O začátku i průběhu zimování si můžeme vést zápisky, které se nám hodí zase za rok.

 

Kde zimovat

 

Pokud umístíme terárium do místnosti, kde teplota není příliš vysoká, můžeme zvířata nechat "spát" ve svém teráriu. Většina teraristů však volí speciální zimovací terárium. To bývá malé, jednoduše vybavené, se dnem pokrytým pilinami, do kterých se zvířata zahrabou. Během zimování ovšem musíme kontrolovat, jestli piliny nezvlhly. V zimovacím teráriu totiž musí být i stabilní pítko s pitnou vodou, která se bude průběžně vyměňovat.

 

Nezapomeneme na dobré zabezpečení a dostatečné odvětrávání, kontrolujeme, zda není na místě s teráriem průvan. Nejvhodnějším zimovacím místem bývají suché sklepy, kde nemrzne, a někteří chovatelé používají dokonce i ledničku. To, jaká teplota a délka zimování je pro který živočišný druh nejvhodnější, se dozví chovatel ve speciálních klubech, na burzách, v časopisech, na internetu… Ideální teplota a délka ovšem závisí nejen na druhu živočicha, ale také na konkrétním místě, odkud pochází. Ať už zvířata zimují v lednici nebo ve sklepě, neznamená to, že se z teraristy stane na několik měsíců neterarista. Zvířata se musejí často kontrolovat a pokud začne některé značně ubývat na váze, je na čase zimování ukončit.

 

 

Postupně zvyšujeme teplotu uvnitř terária a prodlužujeme dobu osvětlení. Rozhodně nepospícháme; pozorujeme, jak zvířata reagují. Zvyšující se teplotu i čas světla si také znamenáme pro příště. Až když jsou zvířata v pořádku přemístěna do původního terária a teplota i světlo asi týden na optimální úrovni, můžeme začít s krmením. Příliš vydatné dávky by zvířatům uškodily, proto potlačíme tendence je odškodňovat za dlouhé období hladovění. Několik prvních dávek potravy by mělo být menších než obvykle, protože trávicí trakt zvířat dlouho zahálel a musí si postupně zvyknout na běžný režim. Postup zazimování i odzimování by měl být plynulý.